Vděčnost

Vděčnosti je stále málo.

S dávkou sentimentu i s dávkou pokory listuji v peněžním deníku od roku 1991, kdy naší Nadaci přicházely první darované částky. Vidím za nimi jednotlivce, obce, organizace tak, jak jsme se s nimi scházeli, hovořili, korespondovali. Až do roku 1998 přicházely ve prospěch Nadace, od roku 1999 ve prospěch Občanského sdružení. Objevovaly se drobné částky při různých kulturních akcích, při prodeji výrobků našich členek před vánočními  koncerty v Alfě v devadesátých letech. Scházela se doslova korunka ke korunce. Vybrané vstupné Kč 500,- při návštěvě profesora Matějčka jsme obratem předali vesničce SOS.  Nezapomenu na úžas, kdy mi volala sekretářka ředitele ETI, abych přišla  podepsat smlouvu na dar jednoho milionu korun na podporu postižených a nemocných občanů.  Krásným zážitkem byl předvánoční večer pro Volyňské Čechy, kteří se přistěhovali do Rovné, Oloví a Vřesové. Měli jsme pro ně soustředěno velké množství šatstva, potřeb pro domácnost, hraček, knih a trvanlivých potravin. Vypravili jsme pro ně autobusy . Program zajistil rodák Jan Ježek s pí Břínkovou. Byl to nezapomenutelný večer s nádhernou atmosférou. Několikrát jsme z  Nadace přispěli   Azylovému domu a zakoupili jsme televizi pro oddělení onkologie. Sokolíku jsme přispěli částkou 1,077.796,-Kč jak na přestavbu, tak na vybavení objektu.  A více, jak 80 tis.Kč jsme převedli pro založení Občanského sdružení Chráněné bydlení v roce 1999. Tím byla ukončena činnost Nadace Bratrství a služba, kterou s námi kormidlovala nezapomenutelná paní doktorka Cerhová, členka městské rady. Spolu s ní jsme ještě vymýšleli budoucí Chráněné bydlení, ale krátce na to nás již opustila, aby poskytla své služby rodině v Plzni.

Za všechny obdarované jsme vděčni každému, kdo přispěl Nadaci finančně, svými drobnými výrobky, různými službami, svými nápady, spoluúčastí při všem dění.

Činnost členů, podpora okolí, to vše pokračovalo po založení Občanského sdružení, všechno však bylo již mnohem obtížnější, protože tu nastala zodpovědnost za vlastní organizaci, za vybavení, za klienty, za všechnu činnost. Zpracování prvního rozpočtu, který již musel být finančně podložen. Kromě dotací ministerstva, kraje a města, bez kterých bychom nemohli existovat a se kterými zodpovědně hospodaříme,  jsme vděčni i všem dárcům a sponzorům, kteří nám také umožňují chráněná bydlení dále provozovat.

Zvláštní kapitolu tvoří naši přátelé, známí i méně známí, kteří přispívají různou činností, vlastními výrobky, ale i výrobky svých firem, zejména při našich tradičních adventních večerech. Jsme také vděční všem návštěvníkům  našich veřejných akcí v divadle, v zámku a v klášteře. Výtěžky těchto akcí jsou pro nás vítaným finančním přínosem, ale to není jejich jediný účel. Jsme rádi, když se při těchto příležitostech setkáme s pracovníky města a  dalších úřadů a organizací, se kterými v průběhu roku spolupracujeme. Jsou to večery, kterými jim všem i občanům města chceme poděkovat. Vážíme si každé pozornosti. V prvních letech naší činnosti jsme se o zdar večerů starali sami, členové a pracovníci sdružení. Pak jsme pomalu zapojovali do programu i klienty.

Do výročních zpráv, které našim přátelům předáváme, se snažíme promítnout roční činnost daného roku, včetně celoročního hospodaření v souladu s uzávěrkou.

Vážíme si každé spolupráce, jen bychom byli rádi, kdyby i naši klienti uměli jít jednou životem spokojeně, bez zbytečných potíží. Po stránce lidských vztahů neměli téměř od narození na růžích ustláno, v různých zařízeních často nelehko uplatňovali svoje „já“.Každý chce na sebe nějak upozornit. Po hmotné stránce jim příliš nechybělo, o nic nemuseli prosit – postel, šatstvo, stravu – nepoznali cenu peněz, nenaučili se s nimi hospodařit. U nás už je to jiné, mají za sebe více zodpovědnosti a jak unesou svobodu a zodpovědnost ti, co odejdou, to už bude záležet na nich. Je naší snahou, povinností, přiblížit jim co nejvíce funkci dobrých lidských vztahů a také to,  aby byli novému životu  vděční a uměli si ho vážit..